Nemám patent na pravdu ani na rozum. To, co sem píši je výsledkem mých zkušeností, průzkumu odborných pramenů, vlastního bádání a úvah. V žádném případě nenesu odpovědnost za následky řízení se zde uvedenými podněty. Zodpovědnost nese každý sám za sebe. Než se do čehokoli pustíte, sami za sebe promyslete možné následky!
Doporučuji ověřovat tvrzení z vícera různých zdrojů, nevěřit slepě „100% zaručeným" nebo „prokázaným" „pravdám", vše promýšlet vlastní hlavou a smířit se s možností omylů, neúspěchů a selhání. Zcela stejné podmínky se nikdy neopakují a i pokud něco zabralo stokrát, nemusí to nutně zabrat postoprvé.
Doporučuji dech směřovat spíše do boků a beder. Lze si to představit jako roztahování harmoniky nebo deštníku, nejlépe jako spojení obojího.
Není to ani vtahování pupku, ani vyvalování břicha, i když v jistém smyslu je to obojí.
Je to, jako byste byli zároveň někým, kdo nafukuje měch, i tím měchem, který se tomu nafukování brání.
Nebo si lze představit člověka spouštěného na laně se strmé skály. Pokud spouštějící zcela povolí, spouštěný se zřítí, pokud bude táhnout moc, vytáhne ho nahoru. Cílem je však dostat se bezpečně dolů. Spouštěný člověk představuje Vaše bedra, spouštějící Vaše břicho.
Nebo si představte, že máte dopravit klavír na kolečkách s vrcholu šikmé plochy bezpečně dolů: Stoupnete si pod něj a budete ho podpírat - pokud budete tlačit moc (vtahovat pupík), vytlačíte ho nahoru, přejede vrchol, sjede druhou stranou a rozbije se. Pokud nebudete tlačit vůbec (povolíte břicho), klavír vás přejede, nabere rychlost a rozbije se.
Podobně tedy jak vtahování pupíku, tak přílišné povolení břicha vede k přetížení beder. Řešením je tedy něco mezi tím, chcete-li: od každého trochu. Břicho se nemá propadat dovnitř, ani se nemá pouze vyvalovat či vyklenovat dopředu - má podpírat bedra a zároveň nezabránit nádechu. Nádechem se má nechat lehce přetlačit do téměř všech směrů (především do boků, ale i dozadu, lehce dopředu - a též i dolů, neboť se toho účastní i pánevní dno), pouze nahoru jít nesmí, protože odtud přichází nádech, kterému má ustupovat podobně jako klavíru z předchozího odstavce, nesmí ale povolit zcela - pořád musí klást nějaký odpor a tím poskytovat oporu bedrům.
