Vše, co je na světě je z Boha. Bůh je dokonale (zcela) dobrý - není v něm nic zlého. Všechno na světě je tedy v podstatě dobré. Zlo vzniká pouze tam, kde se někdo snaží konat bez Boha.
Dospěl jsem k názoru, že Bůh stvořil jednak hmotný svět, jednak svět duchovní a nakonec je oba spojil člověkem. Hmotný a duchovní svět na sebe nemohou působit přímo. Vzájemné ovlivňování je možno pouze dvěma cestami - jednak skrze Boha, z nějž oba pocházejí, tudíž Bůh je má v sobě oba, jednak skrze člověka, kterého Bůh ustanovil spojovacím článkem a do kterého vložil podstaty obou světů.
Člověk má tedy v rámci stvoření (obou světů) výsadní postavení, z čehož však pro něj plyne i značná zodpovědnost. Pokud se totiž například nějaká duchovní bytost rozhodne odmítnout Boha a poškodit i hmotný svět, nemůže to udělat jinak, než skrze člověka. Člověk si toho tedy musí být vědom a nenechat se k tomu zneužít (nedat té bytosti svou moc). K tomu, aby člověk vydržel a zmíněnému náporu odolal, musí činorodě spolupracovat s Bohem.
